Skip to content

Dechberoucí rýžové terasy v Banaue, v provincii Ifugao

Několikadenní výšlap do rýžových polí/teras, přes filipínskou džungli, byl jedním z nejpůsobivějších, nejintenzivnějších, nejdobrodružnějších, ale taky nejnebezpečnějších, nejbolestivějších a nejkrásnějších zážitků v mém životě.

Pokud přidáte k tomuto intenzivnímu výletu průvodce, který neustále žvýkal filipínskou drogu tzn. momu, dobrodružství může začít!

Džungle nás neopustila téměř celý první den. Ty výhledy na krásná rýžová pole si doslova musíte zasloužit. A není to nic příjemného, hlavně pokud máte bolavá kolena, jako třeba já. 

Abyste nespadli do propasti na druhé straně pod váma, držíte se kořenů stromů na straně druhé. Jediný, na co myslíte je, abyste nespadli. Už by vás totiž nikdy nikdo nenašel. Soustředíte se udržet si rovnováhu. Tu krosnu, kterou jste si v euforoii zabalili, má asi 12 kilo a přesahuje vám přes hlavu. Kývete se. Modlíte se. Potíte se. Bojíte se. Uklouzne vám noha. Už i váš věčně momou zfetovaný průvodce se o vás začne bát. Máte jeho pozornost. S vypětím všem sil se dostanete na druhou stranu. Můžete pokračovat. Přítel si s vámi vymění batoh. Je hodný. Teď má problém udržet balanc pro změnu on. Zfetovaný průvodce si dává další dávku momy pod jazyk a směje se.
Schody, hodně schodů. Přírodní, i ty na rýžových polích. Brečíte. Dáváte za pravdu vašemu ortopedovi a slibujete si, že na tu operaci kolen už fakt půjdete.
Myšlenky vám přeruší moment, kdy dojdete na další vyhlídku. A vy se smějete. Srdce zalité blahem a dojetím nad tou krásou!

První den začíná ve městě, kde si můžete/nemusíte nechat přebytečné věci, nakoupíte potřebné zásoby – převážně pak oběd pro první den. Celý den je ve znamení procházení džungle, po cestičkách, po zarostlých kopcích, které váš průvodce rozsekává mačetou, brouzdání se potoky, přeskakování srázů, které se sesunuly po těžkých deštích, držení se všeho možného, jen abyste z těch srázů nespadli..

Na rýžové terasy se lze dostat na tricyklu z města Batad za několik málo okamžiků. Ano, je to taky možnost, možná pro ty, kteří chtějí terasy vidět, ale nemají pro ně rezervovaných několik dní nebo pro ty, kteří mají zdravotní problém. Ale upřímně, i přes moje zdravotní komplikace, kdy jsem občas jen šla a přes sluneční brýle brečela bolestí, bych neměnila. V rámci několikadenní túry totiž nasajete tu pravou atmosféru, jak žijí místní lidé, Ifugaos. Ti, kteří jsou odstřihnuti od civilizace a občas vídávají jen těch několik turistů, kteří prahnou vidět krásné kordilery. Ti, jejichž předkové zde žili skromně po tísíciletí a vybudovali rukama současnou kulturní památku UNESCO. Ti, kteří pokračují v odkazu svých předků a chrání tak nádherný úkaz, který byl vytvořený napůl přírodou a napůl člověkem.

Tahle túra, tenhle zážitek, to ale nejde popsat, to musíte zažít!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *